MATEŘSKÁ ŠKOLA TLUMAČOV

1. 1. 1. Mateřská škola Tlumačov – Domažlice, 34401

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

Primární prevence rizikového chování dětí v MŠ

Zpracováno dle metodických pokynů MŠMT

Projednáno na pedagogické radě dne: 22.2. 2023

Platnost od : 23. 2. 2023

Obsah:

1. ÚVOD

2. Cíle minimálního preventivního programu

1. Dlouhodobé cíle

2. Krátkodobé cíle

3. Zásady efektivní primární prevence

4. Vymezení obsahu a formy prevence v rámci kompetencí podpory zdraví a zdravého životního stylu

5. Organizace prevence

1. Ředitelka školy

2. Učitelky

6. Spolupráce rodiny a školy

1. Prevence v rodině

2. Prevence v mateřské škole

7. Rejstřík institucí a poskytovatelů primární prevenci rizikového chování dětí a mládeže

8. ZÁVĚR

9. Přílohy

- Evaluace minimálního preventivního programu

• Metodické doporučení MŠMT k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních

• náměty pro realizaci primární prevence rizikového chování u dětí

Rizikové chování

„Nejúčinnější a nejlevnější prevencí je zdravá výchova dětí v rodině a ve škole“

„Dobrá výchova dětí je i programem prevence jednotlivých zdraví poškozujících a život znehodnocujících závislostí a jevů“

1. ÚVOD

Včasné a citlivé vzdělávání dítěte předškolního věku a jeho zdárný vstup do širšího společenství, má pro dítě a jeho rozvoj klíčový význam. Toto je období, které je optimální pro položení základů k osvojení zdravého životního stylu, pozitivních postojů a dovedností a tedy i k prevenci sociálně patologických jevů. Preventivní program pro mateřské školy je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z Rámcového programu pro předškolní vzdělávání.

Co je to primární prevence rizikového chování?

Základním principem je výchova k předcházení a minimalizaci rizikových projevů chování, ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoj psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací s cílem zabránit výskytu rizikového chování nebo co nejvíce omezit škody způsobené jejich výskytem mezi žáky.

S jakými tématy je vhodné v MŠ pracovat?

Programy primární prevence v mateřské škole by měly být přiměřené věkové skupině, zaměřeny nejčastěji na:

• zdravý životní styl

• citovou a etickou výchovu

• výchovu k odpovědnosti za své chování

• dopravní výchovu

• navazování pozitivních vazeb mezi dětmi a mezi dětmi a pedagogy

2. Cíle minimálního preventivního programu

1. Dlouhodobé cíle

 zvýšit odolnost dětí vůči společensky nežádoucím jevům

 učit děti rozpoznat společensky nežádoucí jevy a nepodlehnout jim, pokud se s nimi v budoucnu setkají

 činnosti, působící v oblasti prevence vkládat do pedagogické práce s citem (pokud možno tak, aby se prolínaly celým výchovně vzdělávacím procesem)

 zajistit dostatečnou a pestrou nabídku programů zaměřených na dané téma, preventivní výchovně vzdělávací působení bude neoddělitelnou součástí ŠVP

 naplňovat kompetence podpory zdraví a zdravého způsobu života

 navození atmosféry důvěry a vzájemného respektu mezi dětmi, rodiči a zaměstnanci školy

 navození příznivého klimatu školy, třídy

 spolupráce s rodiči a osvětová činnost pro rodiče v oblasti zdravého životního stylu

 poskytování poradenských služeb rodičům, pedagogům

 vzdělávání učitelů v oblasti prevence

 hlavní důraz je kladen na vytváření elementárních základů klíčových kompetencí, což v tomto věku představuje hlavně komunikaci s vrstevníky a dospělými, zvládat řešit problémy, umět se přizpůsobit a nebát se prosadit a uplatnit

2. Krátkodobé cíle

 analyzovat jedince, rodinu, která potřebuje pomoc

 stanovit vhodně cílenou motivaci a metody práce, které budou respektovat specifika třídy a potřeby jedince

 výměna zkušeností mezi pedagogy vycházejících z praxe a dalšího vzdělávání

• aktivní postoj učitelek k problematice prevence společensky nežádoucích jevů

• snažit se pochopit dítě a získat jeho důvěru

• působit na děti vlastním příkladem

• organizovat řízené a spontánní aktivity tak, aby byl dostatečný prostor k samostatnosti

dítěte a  individuálním činnostem

• rozvíjet komunikaci mezi vrstevníky

• pravidelné setkávání učitelů za účelem stálého a včasného monitorování klimatu tříd

• zjišťování problémů k řešení

3. Zásady efektivní primární prevence

 zásada včasného začátku (formování osobní orientace, postojů a názorů)

 zásada komplexnosti spolupráce školy, rodiny a široké veřejnosti

 zásada mezioborové týmové spolupráce mezi pedagogy a odborníky

 zásada přiměřenosti (preventivní působení přizpůsobit věku dítěte)

4. Vymezení obsahu a formy prevence v rámci kompetencí podpory zdraví a zdravého životního stylu

Základním prvkem ochrany před společensky nežádoucími jevy je výchova ke zdravému způsobu života od nejútlejšího věku. Myšleno v pojetí holistickém to znamená ve složce tělesné, duševní a sociální, kdy tyto složky jsou navzájem propojeny a tvoří spolu harmonickou jednotu.

V předškolním věku mezi kompetence podpory zdraví a zdravého životního stylu, které jsou zároveň prevencí společensky nepřijatelných jevů, patří:

• sebedůvěra, samostatnost a sebejistota

• podpora zkušeností, které poskytují potěšení a touhu účastnit se pohybových aktivit

• schopnost přizpůsobení se životu v sociální komunitě, vnímavý a otevřený vztah k okolnímu světu, schopnost přiměřeně kriticky myslet a rozhodovat se

• seberozvíjení

• motivace k aktivnímu poznávání a prožitkům

• rozvoj tvořivosti a estetického cítění

• systematický rozvoj dovedností, které vedou k osvojení zdravého životního stylu, zdravotní prevence

Sebedůvěra

Přiměřené vědomí vlastní důvěry v sebe je silným ochranným mechanismem. Součástí zdravého životního stylu je i zdravé sebevědomí. Vlastní sebevědomí spojené s úctou k druhému patří k základní životní kompetenci (postoji).

Sebedůvěra dětí je podmíněna optimální kvalitou vztahu k dětem v praktickém životě. Takovým uspořádáním společenského života, který umožňuje uspokojování potřeb dítěte a tím i zdravý rozvoj jeho osobnosti. Vztah k dětem je výrazem vyspělosti společnosti.

Vztah k dětem a styl výchovy v sobě musí nést respekt dospělých vůči dětem. Děti jako rovnocenní partneři mají v mnoha situacích právo říci ne, když něco nechtějí. Umění říci ne je z hlediska ochrany zdraví velmi pozitivní postoj. Děti nebudou umět říci ne pokusům o nejrůznější manipulace nebo drogovému pokušení, pokud v rodině, mateřské škole či škole není příležitost k vyjádření nesouhlasu. Nesouhlas nebo volba jiné alternativy nemusí být již předem považovány za neposlušnost, vzdor nebo zbytečnost.

K upevnění sebedůvěry dětí slouží zejména pohybové aktivity, hry a hraní. Optimální se jeví spontánní dětské pohybové aktivity bez viditelných zásahů pedagogů, kdy dětem je poskytována možnost volby samostatné činnosti i její obtížnosti. Dítě ví, že si samo může vybrat a vyzkoušet své síly. Je nutné, aby motivace k činnosti vycházela z dítěte a byl respektován jeho zájem, aby pohybová činnost vycházela z vnitřní motivace, z potřeby pohybu, z potřeby zjistit, co umím. V nesoutěživém prostředí, bez potřeby předhonit kamaráda je tělesný rozvoj provázený vědomím odpovědnosti za své zdraví. Dítě je motivované a vzniká posléze i trvalá potřeba pocitu libosti z naplnění potřeby pohybu.

Umění realisticky odhadnout své síly, nepřeceňovat ani nepodceňovat své síly, je prevencí nejen úrazů, ale i posílení pevného postoje vůči budoucím stresům, neúspěchům i pádům, které nepřipravení jedinci později mnohdy řeší zástupným způsobem: agresí, zneužíváním drog, alkoholu nebo jiným negativním způsobem.

Seberozvíjení

Osobní zkušenost a prožitek dítěte dávají vznik základním kompetencím, které mají děti v oblasti zdravého životního stylu a prevence získat. Základní kompetence jsou utvářeny jako znalosti, dovednosti a postoje.

Mezi základní osvojené kompetence předškolních dětí a současně i kompetence v oblasti prevence patří:

• znát, co dítěti pomáhá být zdravé a v bezpečí a co mu škodí, znát důsledky požívání některých látek pro zdraví

• rozumět tomu, že způsob života má vliv na lidské zdraví

• zajímat se o udržování svého těla ve zdraví, chápat, že zdraví se musí chránit

• napomáhat vlastnímu zdraví aktivním pohybem a zdravými životními návyky (zdravá výživa a životospráva)

• mít vytvořenou představu o pojmu závislost a o věcech, které ničí zdraví a zkracují život člověka (cigarety, alkohol, drogy, zneužívání léků)

• vědět, že kontakty s některými lidmi mohou být nebezpečné

• znát pravidla společného soužití ve skupině

• hodnotit své chování i chování druhých

• mít a hájit vlastní názor

• akceptovat kompetentní autoritu

• vnímat lidi s jejich odlišnostmi povahovými, tělesnými, rasovými, kulturními jako přirozený stav

• přistupovat aktivně k problémům, řešit problémy

• vědět, že je více možností řešení konfliktů

• kontrolovat extrémní projevy svých emocí a nálad

• chování přizpůsobovat sociálnímu prostředí, uvědomovat si sociální role

• spoluvytvářet prostředí pohody ve svém okolí

Pokud nejsou osvojeny uvedené ochranné kompetence jsou tyto děti zasaženy v pozdějším období  různými nežádoucími jevy, jako je agresivita, nekázeň, nesnášenlivost, neschopnost řešit problémy, stres a frustrace, dochází i ke sebepoškozování dětí. Důsledkem je poté náchylnost ke zneužívání medikamentů, drog, alkoholu, šikana, násilí, vandalismus, xenofobie apod.

Potřebné seberozvíjení dítěte je vytvářeno osobní zkušeností dítěte. Je podporováno zejména prožitkem během hry. Společný prožitek ze hry je uznáván jako významný faktor sociálního učení. Optimální činností pro hry a hraní jsou přirozené situace skutečného světa. Děti si rády hrají na to, co vidí dělat dospělé a tím, že takovouto činnost zkouší, získávají sebevědomí. Hra by neměla být dospělými příliš organizována, měla by se uplatnit kreativita dětí, jejich vzájemná komunikace, radost, tvořivost a estetické podněty i nácvik řešení konfliktů. Dospělí jsou pozorovatelé, partneři ve hře a rádci. Motivace k těmto činnostem musí vycházet z dítěte a musí být respektován jeho zájem. Pak nedochází ani k nedostatečné ani nadměrné stimulaci dětí. Dospělý pomáhá organizovat činnost, ale nevnucuje ji. Výsledkem je i pohoda a zdravé partnerské vztahy ve škole.

Ochrana dětí před šikanou v předškolním vzdělávání

(1)Empirické zkušenosti potvrzují, že šikana se může objevovat už v mateřské škole (dále jen „MŠ“). Vyskytují se tam prvky šikany a spíše zárodečná stadia tohoto destruktivního fenoménu. Nicméně skrytá a neléčená počáteční šikana působí i zde velké škody a trápení, které zasáhnou děti, rodiče i pedagogy.

(2)Škola musí zabezpečit minimální požadavky na ochranu dětí před šikanou. Po odborném a bezpečném rozkrytí šikany pedagog zvolí podle situace vhodný způsob nápravy, např.:

• rozhovor s dítětem, které ubližuje - pedagog využije opatření, která v MŠ fungují, např. srozumitelně sdělí dítěti, že porušilo stanovená pravidla, vede jej v sociálně žádoucích projevech, navrhuje a ukazuje mu adekvátní varianty v projevech chování; samozřejmě, jakmile je to možné, ocení jeho zlepšení;

• zavedení ochranného režimu oběti - v počátku pro jistotu MŠ nastaví přísnější dozor; v některých komplikovanějších případech oběť a útočníka v rámci možností od sebe oddělí; není vhodné konfrontovat agresora s obětí;

• práce se skupinou - vhodné jsou činnosti podporující spolupráci, při nichž nejsou vítězové a poražení; využít se dají rovněž pohádky či příběhy a jejich dramatizace;

• rozhovor se zákonnými zástupci dítěte agresora - proběhne až tehdy, když je situace zmapovaná; důležitá je maximální snaha získat je pro spolupráci; nejbezpečnější je, když rozhovor provede pracovník MŠ; rozhovor rodičů oběti s rodiči agresora je velmi rizikový.

Škola může zvolit i kombinaci výše uvedených metod.

(3) Škola zajišťuje podporu a rozvoj pro své pedagogy v podobě kontinuálního plánu dalšího vzdělávání.

5. Organizace prevence

1. Ředitelka školy

Je přímo odpovědná za prevenci a za řešení zjištěných nežádoucích projevů rizikových forem chování. Vytváří podmínky pro předcházení nežádoucích projevů chování.

2. Učitelky

 podílí se na zpracování a realizaci programu prevence sociálně patologických jevů

 spolupracují s ředitelkou při výskytu nežádoucích projevů chování

 diagnostikují vztahy mezi dětmi

 motivují k vytvoření podmínek a vnitřních pravidel v souladu se školním řádem, vytváření bezpečné atmosféry a pozitivního klimatu

 spolupracují s rodiči

 zpracovávají zprávy o dětech pro odborníky a sociální pracovníky

6) Spolupráce rodiny a mateřské školy

1. Prevence v rodině

 vyvážený životní styl a záliby (nepřetěžovat, neočekávat nadprůměrné výsledky, dítě musí mít radost a zájem o činnost)

 užitečná rodinná pravidla, která jsou pro děti srozumitelná a jasná (ideální výchovný styl je vřelý a středně omezující, liberální výchova má své úskalí)

 dobré hodnoty a vzory (rodiče dětem vzorem)

 dobrá společnost a výběr kamarádů (vhodný výběr kamarádů)

 posilovat zdravé sebevědomí dětí (partnerský přístup)

 spolupráce při výchově mezi dospělými, kteří se o dítě starají

 projevovat zájem a získávat důvěru dítěte (udělat si na dítě čas, naslouchat mu)

 umět s dětmi mluvit o tabáku, alkoholu, návykových látkách správně a přiměřeně věku odpovídat dětem na otázky, vysvětlovat rizika

2. Prevence v mateřské škole

 seznámení se základními cíli prevence sociálně patologických jevů a nežádoucích projevů chování dětí v MŠ (třídní schůzka)

 beseda, nebo přednáška pro rodiče k dané problematice

 včasná informovanost rodičů o změnách chování jejich dětí

 aktuální řešení problémů

 účast rodičů na vzdělávacích aktivitách MŠ

 konzultace pro rodiče (možnosti konzultací)

 poradenství v oblasti spolupráce rodičů s MŠ a odborníků

 zveřejnění Programu prevence na informačních tabulích v MŠ a internetu

7) Rejstřík institucí a poskytovatelů primární prevenci rizikového chování dětí a mládeže

Mezi základní články primární prevence v kraji patří institucionální zajištění prevence realizované odborem školství a kultury PPP Plzen, PPP Domažlice. Dále všemi školami a školskými zařízeními, kterým ze školského zákona § 29 a vyhlášky č. 72/2005 Sb. o poradenských službách vyplývá povinnost sestavení minimálního preventivního programu rizikového chování dětí a mládeže v rámci školního vzdělávacího programu.

V Plzeňském kraji certifikovány 4 organizace:

• CPPT – Centrum protidrogové prevence a terapie (P-Centrum)

• Point 14

• Diakonie – Středisko Západní Čechy

• NIŽ – Národní iniciativa pro život

• Mezi standardní činnosti poradny dle vyhlášky kromě jiného patří:

  • Diagnostika sociálního klimatu a rizikového chování v třídních kolektivech jako podklad pro tvorbu programů prevence rizikového chování a diagnostika sociálního klimatu třídních kolektivů jako podklad pro tvorbu nápravných programů.

  • Metodická pomoc při tvorbě preventivních programů rizikového chování a participace na preventivních programech školy. Koordinace a metodické vedení práce výchovných poradců, školních metodiků prevence v základních a středních školách a dalších pedagogických pracovníků škol.

  • Vyhodnocování realizovaných preventivních programů škol v regionální působnosti pro potřeby zpracování analýz, statistik a krajských plánů prevence.

• Prevenci rizikového chování, realizaci preventivních opatření a koordinaci školních metodiků prevence zajišťuje PPP prostřednictvím oblastního metodika prevence.

Metodik prevence v PPP

Pozice a náplň činnosti metodika prevence v PPP je vymezena vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů a Metodickým doporučením k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.

1. 1. 2. ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÉ PÉČE A ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ VÝCHOVY A OCHRANNÉ VÝCHOVY

• Středisko výchovné péče

• Diagnostický ústav

• Výchovný ústav

• Dětský domov

8) ZÁVĚR

Včasná prevence v oblasti sociálně patologických jevů je závažné téma, kterému musí být věnována pozornost. Prevence musí být prováděna systémově a pravidelně, v optimálním případě je prevence a zdravý životní styl jakousi přirozenou součástí života školy. Mnoho aktivit využitelných pro osvojení si zdravého životního stylu a metodiky prevence nelze pouze vyčíst z manuálů, metodik a příruček. Je třeba se odborně vzdělávat a získávat i praktické dovednosti.

Pozitivní změny v účinnějších přístupech učitelů k dětem při uplatňování prevence sociálně patologických jevů, rozvoj pozitivního sociálního chování a tím i posílení odolnosti dětí vůči nežádoucím sociálně-patologickým jevům, kooperace škol ve vzdělávání učitelů a vzájemná výměna pozitivních zkušeností jsou základem úspěšné realizace strategie prevence společensky nežádoucích jevů u dětí a mládeže.

Je třeba nejenom znát nové metody práce, je třeba si je i osvojit. Platí pro malé i velké žáky známé pravidlo : naučíme se 20% toho, co vidíme a slyšíme, 40% toho, o čem diskutujeme, 80% toho, co děláme, a 90% toho, co se pokoušíme naučit druhé.